Po modré trase



Svatojánské lázně


ZAJÍMAVÁ MÍSTA NA TRASE:
  • Poděbradovo náměstí - Náměstí dominuje budova barokní radnice, ve které sídlí Městský úřad Hlinsko. Zajímavou stavbou je Ježdíkův dům, který byl vybudován v roce 1904. Sgrafita, která ho zdobí, jsou provedena podle návrhu M. Alše a znázorňují Jiřího z Poděbrad společně s vítězstvím hlineckých nad Švědy a hlavně tradiční hlinecká řemesla. Při posezení na Poděbradově náměstí Vás může příjemně překvapit a potěšit hudba, linoucí se z budovy zdejší Základní umělecké školy.

  • Urnový háj - Pokud na cestě z Hlinska do Svatojánských lázní odbočíte doprava, dojdete k urnovému háji. Jde o klidné místo určené pro poslední odpočinek našich nejbližších, v příjemném prostředí plném stromů a zeleně. Nachází se zde impozantní žulová socha Mistra Jana Husa z roku 1928.

  • výhledy do krajiny - Na modré trase na vás čeká řada zajímavých vyhlídek - na město Hlinsko, Studnice nebo směrem k Vítanovu.

  • Svatojánské lázně - Nedaleko od Hlinska leží místo, které už v 17. století proslulo pramenem s léčivými účinky. Nad pramenem dodnes stojí barokní kaplička Sv. Jana Nepomuckého.

  • Farma -U Sekyrů- - Minifarma ve Svatojánských lázních bude zajímavým zpestřením vaší procházky. Můžete se zde projet na poníkovi, pohladit a nakrmit zvířátka, která znají děti často pouze z knížek. Na farmě je také menší lanová stezka, trampolína i občerstvení.

  • Studnice - Zhruba tři kilometry od Hlinska se nachází obec Studnice známá svým každoročním masopustem, který je společně s dalšími masopustními obchůzkami a maskami z Hlinecka zapsána na seznam UNESCO.

  • Na skalce - Příjemnou zastávkou je odpočinkové místo Na skalce s nedalekým urnovým hájem, které nabízí výhled na další část města.

     


01m

Svatojánské Lázně
 



   U cesty z Hlinska do Svatojánských Lázní roste lípa srdčitá (Tilia cordata), která byla rozhodnutím Správy chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy vyhlášena za památný strom. Je stará něco málo přes 300 let, její výška činí 30 m
a obvod kmene je 507 cm.
   Svatojánské Lázně dnes tvoří samotu a leží v nadmořské výšce 654 metrů. Již v 16. století jsou zde zmiňovány léčebné lázně. Léčilo se zde pomocí vody, jejíž pramen tu vyvěrá, čistým prostředím a zdravým ovzduším.
   U pramene byla v roce 1760 vystavěna barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. V den jeho svátku (16. 5.) se v Lázních konaly slavné poutě. Vedle této kaple roste chráněná lípa malolistá. Je stará asi 200 let, její výška je 20 m a obvod kmene měří 405 cm.

   Lázně zanikly v 19. století. Na mapě stabilního katastru z roku 1839 vidíme roubenou hospodu a lázeňský dům, který měl tehdy dvě místnosti pro lázně. Jim také původně přináležel název Lázně. Z lázní do dnešních dnů nezůstalo zachováno nic, stavby zničil požár v roce 1904.
   Kaple, která zde stojí dodnes, měla původně šindelovou střechu a omítnuta byla jemnou vápennou omítkou. Tak bychom ji mohli vidět ještě v roce 1967. Studánka u ní byla tehdy nezakrytá a roubená kamenem. Kapli před úplným zničením zachránili místní občané. Věhlasný pramen byl opatřen betonovou skruží a poklopem. Zdejší voda má podobné složení jako v Jáchymově. Radioaktivní voda se zde používala k léčení aniž by se vědělo, proč je léčivá. Radioaktivita byla totiž objevena až na konci 19. století. Na základě tohoto objevu byly vysvětleny její již dříve vyzkoušené účinky, které výrazně klidní bolesti a příznivě působí na klouby a páteř.

 

Voda

   Voda je předpokladem života na celé planetě. Voda představovala a představuje nepostradatelný zdroj života. Pro naše předky byla voda tak důležitá, že ji vnímali jako božstvo hodné uctívání.
   Ve všech nám známých starých kulturách představovala voda životadárnou sílu. Není náhoda, že tato síla byla ztotožňována s kultem ženy. Žena byla uctívána jako zachovatelka rodu a stejně tak byly uctívány i řeky či prameny.Voda byla spojována s různými -ženskými stvořeními-- vílami, najádami či slovanskými rusalkami. Dodnes se například zobrazuje zdroj vody symbolem dívky s amforou.
 

02m

Lázeňství




   Již ve starověku si lidé začali všímat, že některé vývěry minerálních vod jsou nejenom velmi chutné, ale že mají zároveň příznivé účinky na lidský organismus. 
 Využívání přírodních léčivých zdrojů, koupele, lázně, pití vod a lázeňské léčení hrály v lékařství odedávna značnou roli jako jeden z nejstarších způsobů terapie.
 S rozvojem medicíny se léčilo v lázních čím dál tím více nemocí, např.: obezita, lupenka, nemoci krevního oběhu, látkové výměny, pohybového ústrojí a mnohé další. Nejstarší tradice lázeňství má Itálie a země středomořské oblasti, kde jeho historie sahá až do antických dob. 

   O něco mladší je zrod lázeňství v našich zemích, Německu, Francii, Španělsku, Polsku a Rusku. Víte, jak vypadalo léčení v lázních v 16. století- Především představovalo mnohahodinové koupele. Koupat se začínalo ráno při svítání a koupalo se s polední přestávkou až do večera. Celá léčebná kúra představovala 100, ale i 200 hodin koupání! Zajímavé je, že v té době se vůbec nepřihlíželo k teplotě procedur. Původně se také koupalo nalačno. Jíst bylo povoleno jen starým a velmi slabým lidem. Po ukončení koupelí se pacienti zahalení v plachtě odebírali do postelí k dalšímu pocení a odpočinku.
  K léčení v lázních tehdy neodmyslitelně patřila vyrážka z koupelí. Kůže se mnohahodinovým koupáním rozmáčela a vznikaly na ní místní záněty s rozsáhlými mokvavými pláty. Koupelová vyrážka k rituálu lázní patřila a byla dokonce částečně jejich cílem. Lidé tehdy věřili, že mokvání kůže je další branou k očistě těla od zlé materie v těle.

  Velmi dlouhé doby koupání se postupně zkracovaly. Aby přesto byly koupele ať už v minerální nebo obyčejné vodě příjemné, přidávaly se do nich různé přísady: sůl, soda, jódové a bromové soli, bylinkové výluhy. Koupalo se ale i v odvarech ze zvířecího masa a v lidové medicíně byly dlouho velmi populární mravenčí koupele pro revmatiky: mraveniště se do pytle a spařilo se vroucí vodou. Šlechtičny se rády koupaly v mléce a v literatuře se často zmiňují i koupele v krvi, které měly zabírat proti vyrážkám a lepře.
Web spravuje DUOWEB.cz