Za poznáním krajiny a přírody


ČERVENÁ TRASA

MODRÁ TRASA

ŽLUTÁ TRASA

Ratajské rybníky

Ratajské rybníky jsou přírodní památkou vyhlášenou v roce 1990 na ploše 11,41 ha. Ratajské rybníky tvoří soustava tří rybníků s mokřady a slatinnými loukami. Rybníky napájí Blatenský potok (pravostranný přítok Chrudimky) v široce rozevřeném údolí. Kolem rybníků a Blatenského potoka jsou rozšířeny břehové porosty, v území jsou i zrašelinělé až slatinné louky přecházející v mokřadní ostřicová společenstva. Na loukách jsou místy dřevinné nálety.

Ratajské rybníky jsou zajímavé jak svým rostlinstvem, tak živočichy, kteří zde žijí. Jsou zde bohaté populace hmyzu, jejichž život je spjat s vodou jako např. vážky, komáři, pakomáři, ovádi, muchničky, chrostící aj. Na zdejší lokalitě bylo kromě jiného zjištěno na 390 druhů motýlů!
Jsou zde také bohaté populace obojživelníků. Ti přicházejí na svět ve vodě, ale většinu dospělého života tráví na souši. Rozmnožuje se zde čolek horský a čolek obecný. Čolkové patří k nejvíce ohroženým živočichům u nás. Dříve je bylo možné zastihnout skoro v každé tůňce, dnes je musíte pracně hledat. Může za to především znečištění povrchových vod, na které jsou velmi citliví. U nás žije celkem 6 druhů čolků a nejlépe se rozpoznávají v době páření, kdy samci mají nápadné zbarvení a ozdobné lemy na hřbetě a ocase.

Žabí říši zastupuje skokan hnědý a zelený, ropucha obecná a rosnička zelená. Na jaře se v tůňkách objeví rosolovité chomáče drobných kuliček, jsou to žabí vajíčka. Kromě mloka skvrnitého všichni naši obojživelníci kladou vajíčka do vody, kde je samec oplodní a dále se vyvíjejí samostatně, mimo tělo samice. Na budoucím potomstvu vznikají velké ztráty, proto počet vajíček v jedné snůšce může být až několik tisíc. Víte, že způsob kladení vajíček se u jednotlivých druhů žab natolik liší, že je podle něj možné určit, čí snůška je-

Na okolních loukách hnízdí řada druhů ptáků. Z jara je možné slyšet zvuk připomínající tlumené bekání beránka, které se ozývá v pravidelných intervalech. Na obloze pak můžete objevit jeho původce - bekasinu otavní. Samec létá při toku velmi rychle ve vlnovkách a onen podivný zvuk vzniká při klesání ptáka vibrováním vibrováním krajních ocasních per.
Hnízdí zde také bramborníček hnědý, linduška luční, cvrčilka říční, na rybnících kachna divoká, polák chocholačka, lyska černá a další druhy ptáků.

Na místech s vysokou hladinou spodní vody či na dlouho zaplavovaných územích přežívají rostliny, které snesou nedostatek kyslíku v půdě a ledový příkrov. Takových druhů není mnoho. Mokřadní společenstva si však malou rozmanitost nahrazují bujností porostů - rákosu obecného, ostřic, skřípin, sítin, máty vodní či blatouchu bahenního. Roste zde mnoho druhů rostlin, z nichž některé jsou vzácné a jiné mají pozoruhodné jméno: všivec bahenní, hadí mord nízký či škarda měkká čertkusolistá.
Dále zde roste bohatá populace kruštíku bahenního (Epipactis palustris), dále hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), zábělník bahenní (Comarum palustre), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), tolije bahenní (Parnassia palustris), všivec bahenní (Pedicularis palustris), v. ladní (Pedicularis sylvatica), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis subsp. hieracioides), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), o. Hartmanova (C. hartmanii), o. Davallova (C. davalliana), o. příbuzná (C. appropinquata), o. přioblá (C. diandra), o. blešní (C. pulicaris) aj.


Svatojánské Lázně, voda a lázeňství

U cesty z Hlinska do Svatojánských Lázní roste lípa srdčitá (Tilia cordata), která byla rozhodnutím Správy chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy vyhlášena za památný strom. Je stará něco málo přes 300 let, její výška činí 30 m a obvod kmene je 507 cm.
Svatojánské Lázně dnes tvoří samotu a leží v nadmořské výšce 654 metrů. Již v 16. století jsou zde zmiňovány léčebné lázně. Léčilo se zde pomocí vody, jejíž pramen tu vyvěrá, čistým prostředím a zdravým ovzduším.
U pramene byla v roce 1760 vystavěna barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Vedle této kaple roste chráněná lípa malolistá. Je stará asi 200 let, její výška činí 20 m a obvod kmene měří 405 cm.

Lázně se udržely až do 19. století. Na mapě stabilního katastru z roku 1839 vidíme roubenou hospodu a lázeňský dům, který měl tehdy dvě místnosti pro lázně. Jim také původně přináležel název Lázně. Z lázní do dnešních dnů nezůstalo zachováno nic, jelikož stavby zničil požár v roce 1904.
Kaple, která zde stojí dodnes, měla původně šindelovou střechu a omítnuta byla jemnou vápennou omítkou.
Tak bychom ji mohli vidět ještě v roce 1967. Studánka u ní byla tehdy nezakrytá a roubená kamenem. Kapli před úplným zničením zachránili místní občané. Věhlasný pramen byl opatřen betonovou skruží a poklopem.
Zdejší voda má podobné složení jako v Jáchymově. Voda se zde používala k léčení aniž by se vědělo, proč je léčivá. Radioaktivita byla totiž objevena až na konci 19. století. Na základě tohoto objevu byly vysvětleny její již dříve vyzkoušené účinky, které výrazně klidní bolesti a příznivě působí na klouby a páteř.


Voda


Voda je předpokladem života na celé planetě. Voda představovala a představuje nepostradatelný zdroj života. Pro naše předky byla voda tak důležitá, že ji vnímali jako božstvo hodné uctívání. Ve všech nám známých starých kulturách představovala voda životadárnou sílu.
Není náhoda, že tato síla byla ztotožňována s kultem ženy. Žena byla uctívána jako zachovatelka rodu a stejně tak byly uctívány i řeky či prameny. Voda byla spojována s různými -ženskými stvořeními-- vílami, najádami či slovanskými rusalkami. Dodnes se například zobrazuje zdroj vody symbolem dívky s amforou.



Řeka Chrudimka a rybí společenství

Název řeky je odvozován od města Chrudimi, kterým protéká. Dříve se Chrudimka nazývala také Ohebka či Oharka, za starodávna též Kamenice, podle míst kudy protékala. Chrudimka pramení asi 1 km severně od obce Filipov ve vlhkých slatinných lukách. Protéká geologicky velmi starým a složitým územím s převahou hlubinných magmatických a metamorfovaných hornin. Na svém toku má celkem 65 přítoků. Při Chrudimce byly budovány i rybníky. K největším patří Krejcar, Velká Kamenice a Velký Rohozenský.

Na horním a středním toku můžete zastihnout chráněné živočichy jako mihuli potoční a vydru říční. V údolích Chrudimky nalezneme např. čípek objímavý, žebrovici různolistou, violku dvoukvětou, čarovník alpský aj.

Význam řeky pro region je obrovský. Zásobuje krajinu vodou a odvodňuje ji. V minulosti poháněla 58 mlýnů.
Ve 20. století byly postaveny přehrady. Nejprve Hamerská (1912) se sypanou hrází, která dnes slouží jako vodárenský zdroj a ochrana před povodněmi. Se zděnou hrází je přehrada Seč I (1935), s vyrovnávací přehradou Seč II (1947). Slouží nejen k ochraně před povodněmi, ale i k rekreaci, zadržování vody v období sucha a výrobě hydroenergie. Nejmladší je vodárenská soustava přehrad Křižanovice I (1954) a Křižanovice II (Práčov), které zásobují Chrudim a Pardubice pitnou vodou, a také mají hydroenergetické využití.

Mihule potoční není ryba, je to starobylý vodní obratlovec bez párových končetin s chrupavčitou kostrou. Larvy (zvané minohy) žijí zahrabány v jemných usazeninách, kde se živí především odumřelými částmi rostlin a živočichů. Dorůstají délky do 19 cm.
Většinou ve čtvrtém nebo pátém roce života dochází k přeměně, kdy se z larev stávají plodní dospělci. Po tření mihule potoční hned hynou. Mihule potoční je kriticky ohroženým druhem. Razantní úbytek mihulí v českých vodách způsobily úpravy toků, při nichž docházelo k likvidaci vhodných náplavů a také dlouhodobé znečištění některých potoků a řek.

Vydra říční je stejně dobrým plavcem jako potápěčem - pod vodou vydrží na jedno nadechnutí až 4 min. a za tu dobu uplave až 400 m.Vydra nemá pevnou dobu páření, s mláďaty se můžeme setkat během celého roku. V potravě vydry výrazně převažují ryby, doplňkově též obojživelníci, korýši, drobní savci, vodní hmyz apod.
Vydra říční byla a je ohrožována řadou faktorů. Do první poloviny 20. století byla pronásledována člověkem,
od šedesátých let limitovalo stavy vyder především znečištění prostředí cizorodými látkami (zejména látky na bázi PCB) a přímé ničení prostředí (regulace toků).
Od devadesátých let 20. století začala populace vydry postupně zvyšovat početnost a zvětšovat areál rozšíření.
V posledních letech ji ohrožuje především autoprovoz a nelegální lov. Vydra říční je silně ohroženým druhem.


Web spravuje DUOWEB.cz